Čím déle jsme spolu,

Ležím na boku, čelem se opírám o to tvé a topím se v tvých očích barvy nebe. Jako bych se propadala a vznášela najednou. Můj svět jako by se rozplynul. Všechny jistoty, které znám, mizí v nedozírné prázdnotě a všechno, co pro mě v tu chvíli existuje, jsi ty.

Po tváři koulejí se slzy.

Stály proti mně, v jemném oparu mlhy, byly tři, myslím. Jedna z nich na mě upírala svůj zrak jako bych snad byla z jiného světa.

Bylas mi vším. Bylas tichým přítelem, když jsem se potřebovala vypovídat, blázínkem, když jsem měla dobrou náladu. Bylas stále vedle mě a sdílela všechny moje radosti i bolesti. Tak veselá, akční, plná elánu do života.

Po nevydařeném pokusu o sepsání vlastního nekrologu a poměrně dlouhé době se znovu pokouším o přemožení všech démonů liknavosti a pouštím se do charakteristiky. Jelikož si nejsem jistá, zda bych při popisu učitele udržela jistou objektivnost, zbývá mi už jen jediná

V noci snad po milionté sahám vedle sebe jen proto, abych tam našla prázdné místo. To které mělo patřit tobě.

Mé srdce je v objetí trnů. Prosím. Šeptám neviditelným zachráncům o svém splínu. Bolí to. Trpím a nedokážu utéct. To trní neváže jen mé srdce. A není vidět.

Feel so insanely alone,

Too dark night