Ležím na boku, čelem se opírám o to tvé a topím se v tvých očích barvy nebe. Jako bych se propadala a vznášela najednou. Můj svět jako by se rozplynul. Všechny jistoty, které znám, mizí v nedozírné prázdnotě a všechno, co pro mě v tu chvíli existuje, jsi ty.
Rukama svírám tvou dlaň a nechci tě už nikdy pustit. Snad se bojím, že když tě pustím, tak mi zmizíš, že jsi jen sen, z kterého se jednou budu muset probrat a prohlédnout si realitu, do které ty nepatříš. Nechci na něco takového myslet. Raději se přisunu blíž a zkusím usnout.