Charakteristika - Máma
Po nevydařeném pokusu o sepsání vlastního nekrologu a poměrně dlouhé době se znovu pokouším o přemožení všech démonů liknavosti a pouštím se do charakteristiky. Jelikož si nejsem jistá, zda bych při popisu učitele udržela jistou objektivnost, zbývá mi už jen jediná možnost, budu psát o někom ze své rodiny, o své mámě.
I když na to nevypadá, oslaví tento rok již čtyřicáté narozeniny. Je poměrně vysoká, což mě často přivádí k otázce, čí vlastně jsem. Nejde však jen o výšku. Mojí matku v ní nevidí snad nikdo. Její vysoká postava, tmavší pleť, tmavě hnědé až černé oči a dlouhé, husté, černé vlasy, skutečně nenapovídají, že je matkou malé blondýny.
Její obličej působí celkem přísně. Nejspíše kvůli ostrým liniím nosu a poměrně nízko posazeného obočí. Veškerá vážnost většinou mizí s první vtipnou větou, kterou jí někdo řekne. Když se směje, zdá se mnohem mladší, ale co je pro mou maličkost hlavní, v téhle dobré náladě je ochotná dovolit mi téměř cokoliv. Kolem rtů se jí už rýsují poměrně hluboké vrásky s nimiž úspěšně bojuje všemi možnými, kosmetickými vymoženostmi. Stejně je jasné, že se brzy objeví znovu, protože ji rozesměje téměř cokoliv. Bohužel, stejně snadné jako rozesmát jí, je jí rozčílit. Moje máma je trochu (no spíše hodně) cholerická, což je jedna z mála věcí, které jsem po ní zdědila. Naštěstí se stejně rychle jako přijde do varu, uklidní a dá se s ní zase normálně mluvit.
To je jeden z důvodů, proč si své mámy skutečně vážím. Nikdy se neuráží, nemá potřebu znovu zbytečně rozpitvávat hádky a co je pro rodiče skutečně velmi ojedinělé, moje máma umí přiznat svou chybu a hledat kompromis mezi mými a svými názory. Tohle opravdu doceňuji, když je potřeba řešit něco pro mě důležitého. U své mamky mám vždy jistotu, že mě vyslechne a místo vřeštění o iracionalitě mých nápadů se se mnou pokouší hledat nějakou alternativu, která by vyhovovala oběma stranám.
Samozřejmě vztah mezi námi není vždy idylický , protože nikdo nemá pouze dobré vlastnosti. Jsou věci, kterými mě mamka dokáže vážně rozčílit. Kupříkladu moje oblečení. Moje máma má sice oblečení plnou skříň, ale stejně občas neodolá návštěvě té mojí. Dopadá to buď tak, že najdu doma pod schody do druhého patra obrovskou hromadu textilií, protože si ta všetečná bytost šla něco vypůjčit a přitom zmerčila můj tvůrčí chaos, jak s oblibou nazývám tu obrovskou hromadu čehosi, která se jednou za čas objeví v mé skříni, nebo tak, že několik týdnů hledám kalhoty, které jsem jistojistě skládala do své skříně, a pak v nich po ránu potkám svou ctěnou paní matku.
Další velice příjemným, i když přiznávám, občas i dost vtipným, zlozvykem mé maminky je pochytávání hlášek lidí v mém věku. Opravdu není v pořádku, když ji požádám o peníze a ona s ironickým úsměvem odvětí: "tak určitě". Ano, rodiče chovající se jako puberťáci mají v určitých věcech jistě výhodu, ale na druhou stranu... zas tak úžasné to není.