první iluze
31. leden 2013 | 15.05 |
Stály proti mně, v jemném oparu mlhy, byly tři, myslím. Jedna z nich na mě upírala svůj zrak jako bych snad byla z jiného světa.
V ruce držela nádobu s planými růžemi jejichž vůni jsem cítila i na několik metrů. Ta vůně jako by odplavovala všechny mé problémy. Všechny strasti posledních dnů se mi náhle zdály tak nepodstatné jako prach na cestách. Zase jsem mohla volně dýchat.
S vděčností jsem se jí podívala do očí. Myslím , že mé poděkování pochopila. Alespoň doufám, jelikož jsem jí ho nemohla říci nahlas. Hned potom se totiž všechny tři vypařily. Jako pouhý přelud.