Trní

Bolí to. Něco přerušilo má saténová pouta a nahradilo je trním. Někdo. Ona. On. Nyní oni. Už žádné my.

Ostny bodají všude. Do kůže, do srdce, do duše. Nemohu se jich zbavit. Jdou z mého zlomeného srdce. Snad se ho pokoušejí udržet pohromadě, než se rozpadne na střípky. Chci to. Nechci už cítit tu bolest.

Vidím známé obrazy zahalené růžovým závojem. Něžné, jako slůvka lásky před bodnutím do zad, a stejně zákeřné.