Se zavřenýma očima ležím v posteli. Jako bys tu pořád byl. Je to pár hodin. Když na to pomyslím, projede mým tělem obrovská vlna stesku. Jak dlouho tě zas neuvidím?

Nechávat sníh aby mě pálil do bosých chodidel, utíkat a snít. Krajina kolem mě se barví do ruda. Den končí. Brzy začne doba snů.

Dnes jsem se našla. Našla jsem se a utekla pryč. Chtěla jsem utéct do tmy, kde mě nikdo nenajde. Ale něco mě vrátilo zpět. Něco, co jsem myslela, že jsem dávno ztratila spolu s tebou. Důvod, který jsi mi vždycky říkávala. Dnes už tu nejsi, abys mě znovu vrátila na správnou cestu,

Sedím si na posteli a pozoruju to podivné stvoření za mým zrcadlem, které si pročesává vlasy mým kartáčem. Sleduju jí s jistým sarkasmem. Mění se mi před očima. Každý den je někým jiným a já ztrácím přehled. Koukám, že má v uších sluchátka. Co asi poslouchá? Nejspíš mix Black Veil

Říkal jsi, že jsem tvůj anděl. Říkal jsi, že spolu všechno zvládneme. Říkal jsi, že mě nikdy nezradíš. V noci jsi mi šeptával, jak mě miluješ a prosil, abych ti věřila.

Vztek, úsměv či raději pohrdání? Cokoliv, jen ne pravdu. Jak taky jinak?

Stála jsem tam proti ní. Už jen její vzhled a ďábelský úsměv mě děsil.

 Zasedla jsem do sedla, holeněmi stiskla Amarimu boky, povolila otěže a zhoupla se v prvním cvalovém kroku. Chladný jarní vítr mi vnikl pod mikinu zatímco jsem se pohupovala v rytmu jeho kroků a pobízela ho k větší rychlosti. Poslouchala jsem dupot jeho kopyt a zrychlený dech zatímco se jako vítr hnal po boku dalšího koně do kopce.