Double - fight

Ruina kostela, který jsem měla střežit, se teď zdála temnější a ledovější než kdykoliv před tím.

Možná za to mohla ona. Seŕrlaid.

Oproti mě byla až neuvěřitelně klidná. Jakoby neměla z ničeho strach, jakoby neměla žádné emoce. Zůstávala jen temnota v jejích očích. Já musím zvítězit.

"Ceano! Nedělej to!" ozval se mi v hlavě hlas mého démona Fionna.

"Nemám na vybranou. Jsem vyvolená" odpověděla jsem.

Znovu jsem se podívala do očí své protivnice. Její přesvědčení stále rostlo. Propalovala mě pohledem a já měla chuť utéct. Ale bylo moc pozdě.

"Musíme. Vyhrajeme" poslala jsem Fionnovi tichou zprávu.

"Ceano, ještě se můžeš rozmyslet. Můžeme odejít"

"Nemůžeme a ty to víš. Pokud odejdeme, nepřijdeme jen o tento kostel, přijdeme i o všechno ostatní. Musíme bojovat a musíme zvítězit. Nebo se celý svět propadne do temnoty"

Její démon vydal děsivý skřek. Byl to přesný opak Fionna. Těšil se na boj. Snad ještě víc něž Seŕrlaid. Pokud je to ovšem možné.

Mým tělem projel mráz. Ten chlad se tuším nazývá strach. Čirý strach.

Fionn, tuším, zažíval to samé.

"Musíme" špitla jsem a už jen sledovala, jak Fioon zaútočil na Seŕrlaidina démona.