Double - za zrcadlem
18. leden 2013 | 15.51 |
Sedím si na posteli a pozoruju to podivné stvoření za mým zrcadlem, které si pročesává vlasy mým kartáčem. Sleduju jí s jistým sarkasmem. Mění se mi před očima. Každý den je někým jiným a já ztrácím přehled. Koukám, že má v uších sluchátka. Co asi poslouchá? Nejspíš mix Black Veil Brides a Evanescense, stejně jako já. V tom růžovém tričku na to moc nevypadá. Na první pohled se zdá pořád stejná. Zdá se naivní, bezelstná a hloupá. Byla taková.Několik let jí růžové látky schovávaly před skutečností. Dávno tomu tak není.
Dostala ránu, na kterou nikdy nezapomene. Její ego, sebevědomí a nevinnost byly zakopány v jednu vteřinu. Měla se tehdy rozhodnout jinak? Byla by šťastná, ano, ale hloupá a jaksi nevinně povrchní. Opravdu věřila, že tělesná krása je odrazem duše. Má obhajobu, byla dítětem. Šťastnou dívenkou zavřenou ve fiktivním světě. Porcelánovou panenkou v růžové vatě, která spadla na dno a někde cestou přišla o všechno. Už neví kde. Zapomíná, schovává se přede mnou.
Měla jsem ji vážně ráda, kdysi. Rozmlouvaly jsme celé hodiny a vždy si měli co říct. Byla mi vším. Její tvář byla mým plátnem, tělo mou figurínou. Teď je vše v prachu minulosti. Měla by jít pryč. Daleko.