23.1.2013 - další blaf
Je večer 23.1.2013 a já vám přináším další ze snad jednou velké série svých jakýchsi blafů, které budu naivně nazývat svým deníkem. Né že bych u sepisování něčeho vydržela alespoň tak dlouho. Každopádně je docela příjemné podělit se o vlastní pocity, ne? Sama sleduju x vlogů na youtube (většinou teda a angličtině, je poitování hodné, jak příšernou kvalitu mají vlogy české).
Občas si ani neuvědomím, kolik lidí se mi během dne povede nas*at a jak velkou z toho mám radost. No vážně. Lidé kolem mě si stále stěžují, jak nervózní a vystresovaní stále jsou. Lidi v mém věku - puberťáci. K čertu, z čeho jste vystresovaní?! Dobře, uznávám, že občas skutečně jsme v presu, nevíme kudy kam, nevíme co chceme. To je stres. Přesto si myslím, že v našem věku není zas takovým problémem se stresu zbavit. Upřímně, pokud nejste v pohodě už teď, co budete dělat v zaměstnání? Zpátky k rozčilování lidí. Nic člověka nevytrhne z každodeního stereotypu líp, než rozčílení někoho cizího. Není důvod přemýšlet o tom, že se s tím člověkem budete dále stýkat, tudíž není proč se omlouvat. A dnes už leckoho naštvete neuvěřitelně snadno. Stačí taková maličkost, jako když vás někdo žádá o něco, do čeho se vám nechce. Musím se přiznat, že v "reálném" životě neumím říkat ne a velmi často se i přes všechna svá přesvědčení přizpůsobuji většině. Na netu ale můžu být někým jiným. Prosazovat svůj názor je snazší. Snad proto, že se danému člověku nemusím dívat do očí. )
Vrátím se ke své dnešní oběti. Vzhledem k tomu, že ze školy často přijdu absolutně vyflusaná (přece jen je sedmihodinové sezení a poslouchání stále toho samého lehce unavující), ale nemůžu si dovolit jít spát, protože když usnu odpoledne, neusnu večer a když neusnu večer, tak ráno nevstanu. Snad proto patřím mezi relativně nadšené fanoušky internetových her což mě bohudík (dneska nějak nezvládám udržet myšlenky na uzdě) vrací zpět k člověku, kterého jsem tak dokonale rozčílila pouhým odmítnutím. Šlo o to, že se mě jistá pro mě neznámá bytost snažila dostat ve hře do skupiny, která by mě však akorát brzdila. Přes několik jasných odmítnutí to ten člověk zkoušel ještě hodněkrát. Dnes to ale nějak nevydržel a já měla tu čest sledovat přerod z slušné osůbky, která byla pouze trošku otravnější, v neuvěřitelnou hysterku, což mě pobavilo a nabylo jistou enegii, která nejpíš pocházela z té škodolibosti. Samozřejmě jsem hezky poděkovala. Připomíná mi to jistou studii o policistech (nebo spíš obecně o lidech), kteří něco potřebují, ale člověk, od kterého se snaží to cosi získat, je stále odmítá. K agresivitě dochází v průměru již zhruba po dvou hodinách. Mno, lituji vyslýchané osoby.