šeď

Sama. Probuzena z iluzí. Poprvé za dlouhou dobu bez mlhy před očima. S jasnou myslí. A nikde nic. Jen ticho a nesnesitelná společnost sebe sama. Výčitky. Plná emocí a přitom tak prázdná. Hloupá, neúplná, bez významu. Jen tichá součást šedého světa v němž jiní vidí obrovská spektra barev. Lezavý pocit čehosi, co přesně nedokážu popsat. Snad neskutečnosti? Co je iluze a co pravda? Váhám. Umírající každou vteřinou. Přesto s červení v tváři. Neznalá, zapomenutá, nepotřebná. Součástka, co vlastně k ničemu neslouží, jen zabírá místo. Marnost. Chvílemi šťastná... než si to uvědomí. Tichá, nemožná, nepoznaná. Snad ani nechce být. A musí...